Tlumočnice

17. října 2016 v 9:42 | Jijanka
Nemusím vám vůbec říkat, že matka na rodičovské dovolené zastává mnoho funkcí a povolání. Mezi jedno z nich patří role tlumočnice. I když se ti špuntíci opravdu snaží, hodně slov si říkají prostě po svém.

Výtah ze slovníku Lukyno-českého:
BOA - voda
GAGY - bagr
GAGO - vagón
AU, AU - buď kočička; bolí nebo to, co páli (trouba, oheň, topení) - rozlišovat dle situace
UA-UA - houpy, houpy (zde už se pomalu posunuje k houpa-houpa)
DÁ,DÁ - pití
TÚ - slon
TAU - trávu (dává se slepičkám, žerou ji koníci apod.)

Neděle ráno, Roman vstává na hokej, Lukyn se budí, tak mu dává pití a odchází. Za chvíli Lukyn volá: TAU, TAU! Na mikrosekundu jsem usnula, takže se s trhnutím budím. "Jo, Luky, trávu," myslím si, že vzpomíná na včerejší den, kdy nějaký zvíře žralo trávu. TAUUUUU! "Jojo, trávu". TAUUUU, MAMO! mává na mě flaškou. "Nech si to v postýlce, Lukášku." Mává a rozčiluje se, tak se pomalu sunu z postele, beru mu flašku, Lukyn vypadá spokojeně, dávám ji na nočník stolek, Lukyn nespokojeně řve. NEEEE. TAU! TAM! ukazuje do předsíně. To už mi moje rozespalá hlava fakt nebere, v předsíni je tráva? A pak blik! Vzpomenu si na včerejší noc, kdy se stále dožadoval pití, dala jsem mu jen vodu a on začal protestovat, tak jsem mu řekla, že mu udělám šťávu. "Ty chceš šťávu, Lukášku?" TAU, TAU nadšeně volá Lukyn.
Dneska ráno už mě jasně instruoval - Dá,dá,tau! Mámo! Abych mu náhodou nedala zase vodu :-)
 

Letiště v kuchyni

14. října 2016 v 9:37 | Jijanka
Ač se to zdá nemožné, máme v kuchyni letiště! Ne postel, ale opravdové letiště - letadlo, letištní autobus, auto se schůdky, auto s vozíkem na zavazadla a letištní hasiče. Jak se to stalo? To bylo tak...
Stále nepolepšitelní jsme v Tescu zajeli do oddělení hraček. Ani nevím, co nás k tomu vedlo, snad nějaké skryté masochistické sklony. Protože zajet s batoletem do oddělení hraček je tak trošku sebevražda. Potažmo - buďme upřímní, zajet s batoletem a tatínkem (muži jsou tak trochu stále děti že?) do oddělení hraček JE sebevražda. Takže to, co by nenapadlo chtít Lukyna, napadlo tátu.
"Podívej, mámo!" nadšeně na mě haleká zpoza obrovské hromady krabic. "Vydrž chvilku," odvětím a zkoumám police, zda se v nich nenachází poklad splňující moje představy o dokonalé hračce - rozvíjející a zároveň skladné. "To je paráda," slyším, jak nadšeně vykládá Lukynovi. Tak se jdu podívat, krabice zabírající půlku uličky Tesca, vevnitř ooooooobr nákladní auto se třemi přívěsy a na nich závodničky. "Mámo, a jenom za 500!" Lukyn do toho počítá: "Auto, auto, auto, auto, auto...." "Moc aut, Lukášku," říkám mu a ujišťuju tatínka, že to velký monstrum s hromadou aut, kterých máme doma tři pr.... doma nechci.
"Mámo, podívej," haleká na mě za chvíli. "Celý letiště a jen za 200!" - hmmm, zdá se to jako opravdu výhodný kup, letadlo doma fakt ještě nemáme, Lukyn nadšeně volá: "ééééééro!!!!"
"A aji to hraje," předvádí mi táta. "No tak jo, ale musíme mu to asi dát hned," říkám, když vidím, jak se na to Lukyn ve vozíku sápe. Do Vánoc to neschováme. "Však bude mít svátek," připomíná táta.
A tak se nám doma ocitlo letiště. Jak už jsem psala letadlo, letištní autobus, auto se schůdky, auto s vozíkem na zavazadla a letištní hasiči. Pak ještě pár malých blbostí, který jsem někam uložila. A tak se tu teď v kuchyni potácím mezi letištním provozem, tam zakopnu o autobus, když vybírám balanc, zakopnu o letadlo. Je to fakt super. A co je nejlepší? S letadlem musíme zásadně létat my. Lukyn ho spustí, ozve se zvuk startující a posléze letícího a přistávajícího letadla a už řve: "Mámo, táto!!!" a podává nám ho. Takže když zrovna nekličkuju mezi všemi těmi letištními auťáky, tak lítám po kuchyni s ééééérem. Byl to prostě kup století!

Mission (Im)possible: Dudu

18. září 2016 v 14:29 | Jijanka
Je to tady! První chvíle, kdy se Lukyn má vzdát částečně statusu miminka a tedy potažmo svého dudu. Není a nebyl závislák, měl dudlíka jen na spaní (tedy na odpo spánek a noc) a také v autě. Jenže! Najednou on ví, že je to DU-DU a tak to zkouší přes den. "Du-du", "Ma-mo, du-du". "Lukášku, neee, teď nespinkáš, dudu je jen na spinkání." Takže buď letí a chce do postýlky, jakože bude spát, aby měl dudu nebo říká: "Dudu, nenenene, má-mo" :-)
No a protože se mi to přestalo líbit, že už se ho začíná dožadovat mimo stanovené hranice, něco jsem načetla, zjistila, že jsme prošvihli správný čas, protože ideální je zbavit se dudlíka v roce, kdy je to nejjednoduší a promyslela strategii. Rozhodně jsem nechtěla dudlíka sebrat a vykládat mu, že není nebo že je velkej a už ho prostě nedostane. První strategie byla mu ho znusit - aby sám měl pocit, že ho nechce. Na internetu radili dát dudu do pepře. No fuj - zkuste si to sami. Já bych si to teda do pusy nedala a budu to cpát dítěti ne? Takže jsem si říkala, že zkusím citronovou šťávu. Dál mě napadlo, že nový dudlík mu nejede, takže bych ho mohla navázat na šňůrku, na které mívá svýho oblíbenýho vyžvejkanýho dudu a tudíž by mu hned nemuselo docvaknout, že je tam jinej obrázek, ale dudu chutná nějak divně - přeci jen je tužší, nevyžvejkanej a to mu nejede. Další rada, začít dudlík postupně stříhat, aby ztratil funkci. Kamarádka říkala, že budou dudlík dávat miminku, ale vzhledem k tomu, že my tu možnost nemáme, tak ji napadlo, že bychom mohli dudlík dát slepičkám. Manžel přišel z práce s tím, že se má zkusit s Lukynem dohodnout, že dudu odevzdá.

Realita: Manžel zkoušel Lukynovi domluvit, že půjde spát bez dudu. Lukyn chytl záchvat smíchu a tím to skončilo. Když v postýlce začal úpět, že chce dudu, tak mu ho táta samozřejmě vydal. Na řadu přicházím já - napřed zkouším Lukynovi vysvětlit, jak slepičky v noci pláčou, že jsou malinký a že by chtěly dudu a Lukynek už je velkej, má je moc rád, tak by jim mohl dudu dát. Lukyn: Ne! Všechny hovory na toto téma dopadly stejně.
Původní plán, že přivážu novýho dudu na starou šňůrku zkolaboval, protože jsem zjistila, že nový dudu má jiný tvar a to by mi Lukyn fakt nezbaštil - blbej není. Takže přichází na řadu citron. Odpolední spánek, Lukyn v postýlce - "dudu?" Namáčím dudu do citronu, dávám ho Lukynovi, ten ho strčí do pusy, zkřiví ksichtík, překvapeně dudu vytáhne, nevěřícně na něj hledí, párkrát mlaskne pusou, pak dudu znovu strčí do pusy, ulehne a do minuty spí. Hm... už myslím na postupné stříhání. Odpoledne se však naskytne poslední šance v investiční bance, tedy u slepic. Lukyn chce jít krmit, říkám, že vezmeme dudu a dáme jim ho. Lukyn se nevyjadřuje. Vezmu dudu, pro jistotu ho namočím do citronu, kdyby jim ho nevydal, ale vydal ho sobě. Dojdeme ke slepicím, dávám dudu Lukynovi - "dáš ho slepičkám?" Lukyn se napřáhne a třískne s dudu o zem. Následně se po něm vrhne, já trnu, že ten dudu vyválenej v bordelu strčí do pusy, on ho naštěstí jen zvedne a hodí ho o něco dál. Pak mrkne na druhou stranu, táta rychle přiskakuje, dudu strká do kapsy. Lukyn se otáčí, dudu nikde. Říkám: "Luky, viděl jsi to? Ta černá slepička dudu vzala a strčila si ho pod křídlo! Asi ho vezme do kurníku a tam budou s ostatníma slepičkama dudat." Lukyn to nekomentuje.
Večer občas zmíní dudu a koko. Chválím ho, jak je hodnej, že dal dudu slepičkám a že už je velkej kluk. Lukyn se sám hladí po hlavičce, že je hodnej :-)
Hodina H - Lukyn jde spát. "Dudu?" "Ale dudu jsi dal přece slepičkám." "Dudu, koko." Mění strategii: "Dá-dá." Chce pití, na flašce cumel, takže malá náhražka. Pije jak duha. Během noci pročůrá tři plíny a pyžamka. Ve čtvrt na 11 usíná u táty v posteli, táta usíná s ním, probouzí se za pár hodin do pocitu vlhka - plína nevydržela půl litru tekutiny - žádný div. Táta jde spát nahoru, Lukyn putuje do postýlky. Ve tři ráno se budí, chce dudu, pak chce tátu. Čtvrt hodiny si vykládáme, kde je dudu, kde je táta, chce pít, pro jistotu přebaluju. Budíček o půl sedmé ráno (na Lukyna poměrně brzy). Už nespí, hurá do nového dne.
Dnešní odpolední spánek - uspávání cca hoďku a půl. První půl hodinu pití a vyhazování plyšáků z postýlky (já do postýlky, on zase ven), dalších 20 minut ho přemlouvám, že má spinkat, slibuju výlet apod. Pak chce na postel, z té sleze a jde drandit na motorce. Vzdávám to, jdeme vařit a péct štrůdl. Lukyn chce po chvíli pustit vláček, sedá si do jídelní židličky, kouká na Youtube na vlaky a když se v jednu chvíli otočím, tak spokojeně spí. Ufff, doufám, že postupně se doba uspávání a potřeba pití zmenší. A ťuk ťuk, ale myslím, že jsme to zvládli.
 


Jedna plus jeden

12. září 2016 v 18:38 | Jijanka
Přestože už má Lukyn rok a půl, stále mám občas problém uvědomit si, že už jsme regulérně jedna plus jeden - tedy batole, které moooooc dobře ví.
Dneska jsme šli na poštu a když jsme šli z ní, napadlo mě stavit se v obchodě pro sůl. Lukyna jsem zaparkovala do stínu, rychle vtrhla do obchodu, vzala sůl a ledňáka (venku vedro jako blázen). Jen co jsem vylezla z obchodu, došlo mi, že jsem udělala chybu. Zapomněla jsem na to myslící batole a že jeden plus jedna rovná se dvě, zatímco ledňák je jen jeden. "Ham, ham". Aha...
Takže rozbaluju ledňák, já vím, Lukyn ví - už je to jeho ledňák. Rychle si líznu a podám ho Lukynovi. Ten ho znalecky uchopí do ruky a labužnicky se do něj pustí. Slunko svítí, vedro, já vleču kočár a v něm spokojený Lukyn, kterýmu odpadává čokoláda a zmrzlina mu teče všude. "Dáš mámě líznout?" zeptám se. Lukyn se uvolí. Stojíme uprostřed chodníku, zavazíme, lidi nás obcházejí, ale já neuhnu - kdepak, co kdyby si to rozmyslel že?
Jedeme dál, za chvíli projíždí popeláří, Lukyn je sleduje, já sleduju Lukyna, potažmo ledňák. Popeláři zastavují u kontejneru s petkama - začíná to být napínavý, Lukyn si tiskne ledňák na hruď. Rychle mu ho beru a lížu. Popeláři odjíždějí a Lukyn začíná postrádat ledňák. Nedá se svítit, musím mu ho vrátit. Dorazíme domů, Lukyn cucá dřívko od ledňáka a je celý zralý na pračku - nejlépe opravdu i s ním. Holt si ten ledňáček uměl vychutnat - celým tělem.

Rozhovory s Lukynem

12. září 2016 v 0:04 | Jijanka
Lukynek je den ode dne ukecanější. Většinou ráno začne větou "Mámo, dá-dá" - tedy vyžaduje pití. Pak mi většinou osvětlí své plány pro dnešní den, což jsou "koko" (slepičky) "ham" (nakrmit) "auto" (tohle slovo slyším za den asi 100x), "uuuuu" (vlak), "bábo" (bábovičky, případně písek). Nezapomene samozřejmě zmínit "táto", na což mu oznámím, že táta je v práci - on se pak snaží vyslovit "v práci" a rovnou se zeptá "auto" - odpovídám ne, na kole - načež slyším "kolo" nebo "táto-kolo".

Jeho první věty jsou "kde je?", "co to je?" (někdy upřesní na co se konkrétně ptá - "totototo"), "tady je!", "éro - tam!" apod.

Několik posledních dnů chodíme před příjezdem táty na něho čekat ven před dveře. Vždycky řeknu Lukymu, že jdeme čekat na tátu a on už letí ke dveřím. Otevřu, Lukyn vyběhne, usedne na první schod, důležitě se rozhlídne a už to začne:

Luky: "Kde je?"
Já: "Už určitě jede."
L: "Kolo".
J: "Jo, přijede na kole".
L: "Kde je?" a podiví se "ch ch ch"
J: "Za chvilku bude tady."
Projíždí autobus.
L: "Auto".
J: "To je autoBUS, veze lidi."
Jde soused, má delší vlasy.
L: "Teta!"
J: " To není teta, to je soused." (modlím se, aby to soused neslyšel)
L: "Kde je?"
J: "Někde se fláká."
L: "ch ch ch"
L: "É-ro!"
Já prohlížím celý nebe, abych našla letadlo velikosti špendlíku a mohla Lukynovi potvrdit, že letí éro.
J: "Máš pravdu, tam letí éro."
L: "Kde je?"
J: "Za chvilku tady určitě bude."
L: "Auto."
Já už mlčím.
L: "Auto, auto."
J: "Samý auto a táta nikde."
L: "Kde je?"
J: "Příjede brzo."
L: "Kolo!"
J: "No jo, kolo, ale táta ne."
L: "Kde je?"
Takhle to jde chvíli dokola. Až já nebo Luky zmerčíme tátu.
L: "Táto! Kolo!"
Táta: "Ahoj Luky!"
Lukyn stojí a culí se jak měsíček na hnoji :-)

Blbec ve sprše

4. září 2016 v 13:10 | Jijanka
Tentokrát to nebude o Lukynovi, ale o mamince, jak název napovídá (neb Lukyn rozhodně blbec není).
Uvedení do situace - máme vytuněnou sprchu, tzn. panel, kde je ruční sprcha (používám hlavně já, Lukyn, táta), dvě trysky (používá táta - míří mu na záda, mně tak akorát do ksichtu) a horní sprchu (používá táta). Sprcha se spouští dvěma kroky - pustit vodu a pak zvolit příslušnou sprchu otočením kohoutku. Vypnutí sprchy obnáší opět oba kroky, na což se ovšem občas zapomíná.
Takže vlezu do sprchy, pustím vodu a bum v tu ránu mi teče na hlavu ledová voda - aaaaaaaaaaaaa! Nepříjemné. Třikrát v několika měsících se mi to stalo a od té doby mám těžký Pavlovův reflex. Vlezu do sprchy, třikrát! zkontroluju, že jsou všechny kohoutky sprch uzavřené, pouštím vodu - v trubkách to bublá, přesto, že vím, že je sprcha vypnutá, tak se krčím a čekám ledovou sprchu na hlavu. A nic - přece jsem to zkotrolovala že. A můžu se sprchovat.
No a tak si tak onehdy vlezu do sprchy, hlavu mám plnou události, která se ten den stala, myslím na ni, ale Pavlovův reflex je silnější - nezapomenu zkontrolovat kohoutky. Všechno je OK, otáčím vodou, bublá to, podvědomé pokrčení, nic, pouštím sprchu a aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa! Blbec ve sprše. Jak jsem byla zamyšlená, tak jsem otočila kohoutkem vrchní sprchy. "Já jsem kráva" směju se ve sprše a z vlasů mi teče studená voda.

Boss Lukyno

26. srpna 2016 v 9:59 | Jijanka
Jak už jsem předeslala v minulém článku jako matka na RD mám neúprosného šéfa - bosse Lukyna.
Dneska mi to teda dal zase sežrat. Šli jsme na zahradu, chtěl tam jezdit s vláčkem. Po cestě narazil na kýbl s padanýma jablkama - okamžitě mi ho předal s instrukcí TAM! Tedy že ho mám jít okamžitě někam vysypat. Vzhledem k tomu, že se v něm nacházela pouze dvě jablka, řekla jsem mu, že už teda posbíráme i ta ostatní, co se pod stromem nacházela. Lukyn posbíral asi 3 kusy, zbytek jsem si musela posbírat sama. Pak jsem dle jeho instrukce šla kýbl vysypat. Nezapomněl to samozřejmě jako správný šéf zkontrolovat. Když důležitě nahlížel do kýblu, jestli je vyprázdněn, tak jsem se ho zeptala, jestli teď už je to v pořádku. Zahleděl se na mě a důrazně odpověděl: NE!
Pak jsme pokračovali tím, že se rozhodl HAM! TAM! - tedy že mu mám vydat rajčata ze skleníku, aby si na nich mohl pochutnat. Máme tam taková ta malá cherry rajčátka. Natrhala jsem mu čtyři kusy, podávala jsem mu je, samozřejmě si nemohl vzít jedno, ale vzal všechny a pak mě důrazně upozornil, že jsem opět selhala. TAM! zavelel a ukazoval důležitě na studnu, resp. na její poklop, kam mu je táta dává, aby si je mohl postupně brát.
No řeknu vám, že jsem se dnes pěkně zapotila. Dle jeho dnešního hodnocení roční prémie opravdu neočekávám. A musím říct, že je to fakt výzva pracovat 24 hodin denně 7 dní v týdnů včetně svátků za mzdu 7097 Kč.

Úklid s Lukynem

19. srpna 2016 v 12:15 | Jijanka
Přesto, že tuto činnost obvykle raději vykonávám za Lukynovy nepřítomnosti, kdy je u babičky nebo ho má manžel na zahradě či na vycházce, tak dnes jsem se rozhodla po delší době to praktikovat s ním. Důvod byl prostý, zítra bude Lukyn u babičky a já jsem už 3 týdny nachrmlaná, takže jsem si říkala, že to využiju a budu se válet s novou knížkou a nabírat síly. Protože jak ví všichni, co mají dítě a ti druzí to alespoň tuší, dítě je neúprosný šéf, kterého nezajímá, jestli máte horečku, dusíte se kašlem, nutně potřebujete smrkat a že byste nejraději leželi v posteli. Vždycky má pro vás nachystanou činnost a pokud se náhodou tváří, že vás zrovinka nepotřebuje, protože si samostatně hraje, tak ve chvíli, kdy si hodláte odpočinout, to hned vyčenichá a dá vám to sežrat.
Nejsem žádnej uklízecí maniak (i když si to o mně manželova rodina myslí), ale mám zažito, že v sobotu se dělá větší úklid zahrnující vysávání, umývání zemí a samozřejmě úklid. Je pravda, že s dítětem se míra úklidu posunula dvěma směry - jednak se zvýšila četnost vysávání a to převážně v kuchyni, kde se snažím každý den večer vysát všechny ty drobky, co stihl Lukyn umístit na zem a přitom nakrmit mravence, a na druhou stranu rozházené hračky ve všech místnostech po celé zemi překračuju s tím, že je nevidím, protože naprosto nemá smysl je několikrát denně uklízet. Já je uklizím hodinu a Lukyn je má za 5 minut všechny zpět na místě. Pravidelně je uklízím v kuchyni, kde je jejich největší počet a navíc Lukyna víc baví je rozhazovat, než když už je má rozházené a má si s nimi hrát. V dalších místnostech, pokud nehrozí nějaká návštěva nebo vyloženě nezavazejí, zůstávají do soboty, kdy je všechny uklidím.
No teď konečně k dnešku. Vzhledem k dnešní Lukynové aktivitě jsem pochopila, že větší úklid nehrozí, ale potřebovala jsem alespoň vysát, abych mohla umýt země, zatímco bude spát. To znamená uklidit všechno ze země. Zatímco jsem uklízela, Lukyn mi byl v patách. Všechno, na co jsem sáhla, hned nabylo nějaké zářivosti či co. Hned to bylo zajímavější, než cokoliv jiného. Takže já jsem uklidila kobereček do koupelny, zatímco jsem byla v kuchyni, Lukyn kobereček vytáhl do vedlejší místnosti, já uklidila v kuchyni hračky do krabice, on mi ji celou vysypal, já dala magnetky koníků na ledničku, Lukyn je sundal a odnesl si je na zem do pokojíčku apod. Při vysávání se pohyboval mezi tím, že mi zavazel nebo stál za mnou a křičel mááámooool. Ve verandě začal bušit na dveře a řvát "bááááboooo" (bábovičky). Následovalo brečeníčko, když jsem mu oznámila, že jak dovysávám, tak jde spinkat. No ale po více jak hodině se nám úspěšně podařilo dokončit úklid, Lukyn chrápe, já mám vysáto a vytřeno. Jen tak přemýšlím, že asi budu zítra místo odpočinku pro změnu umývat okna. V neděli jsou tady totiž hody a bez umytých oken budeme mít jistě černý puntík. Tak úklidu či odpočinku zdar a hezký víkend všem ;-)

Hlava rodiny

16. srpna 2016 v 13:09 | Jijanka
Manžel si myslí, že je hlava rodiny je on, já vím, že jsem to já :-) Teda myslela jsem si to, ale pár dnů zpátky jsem se začala o tento post dost obávat. Začíná to vypadat, že hlavou rodiny bude Luky.

Začalo to nevinně tím, že konečně začal používat slovo "mama". Napřed to bylo jen párkrát nesměle (o to větší moje radost), ale jak zjistil, že je to mocný nástroj, tak to hlasitě křičí co 5-10 vteřin a něčeho se dožaduje. Začne to ráno, kdy se vzbudí, řve to v kuchyni, že chce pít nebo jíst, křičí mama, abych si hrála s autíčkem, volá mama a někam chce jít, no prostě pořád. Zatímco táto vyslovuje mazlivě, tak mama fakt šíleně a důrazně řve. Prostě a jednoduše mě buzeruje.

Další mocné slovo "tam". Jdeme přes garáž vyhodit plínu do popelnice, zmerčí kočár - "mama, brmmm, brmmmm" a natahuje ruce. Takže jedeme na výlet. Kam? No přece TAM! A umí to pěkně důrazně - M vibruje a doplní to namířeným prstem. Jezdíme po dědině a Lukyn co chvíle důležitě ukazuje tam! Nechá se od táty vysadit na koně (za krk) a hned tam!
Dneska seděl u stolu, nechal si podat košíček s blbinama a důrazně mi ukazoval, kam to mám položit (přece tam!)

Oba s manželem posloucháme jako hodinky. A teď promiňte, ale mama už musí jít - tam!

Pan Kokodák

8. srpna 2016 v 13:54 | Jijanka
Jak už jsem zmínila v článku Budoucí povolání, Lukynek má v oblibě slepice. Protože žádné nevlastníme, opečovává všechny v našem okolí. V tuto chvíli má na starosti 4 hejna, na 150% se věnuje dvěma hejnům. Jedny má u sousedů, kde jim za pomoci tatínka hází trávu přes plot a další máme za zahradou.
Nejdřív to byly prostě KO-KO, pak povýšily na KO-KO-KÁ (kokodák) a teď už jim familiérně říká KO-KVÁ.
Došli jsme tak daleko, že kupujeme ovesné vločky, aby mohl ko-ko házet i jinou stravu než trávu. Dneska v kuchyni narazil na kelímek, který je podobný tomu, ve kterém vločky nosíme a hned u mě stál s ručičkou nataženou (v ní samozřejmě kelímek) a hlasitě se dožadoval KO-KVÁ. Vyrazili jsme tedy, ve verandě nabrali vločky, na dvoře zmerčil dřevěný vláček na šňůrce a zavelel: Mamá, uuuuuuuuuuuu. Jasně, mamka má jet s vlakem. Takže jsme došli s vlakem do půlky zahrady, kde jsem vlak nenápadně pustila, jenže Lukynovi během několika vteřin došlo, že neslyší, jak vlak jede. Vyčítavý pohled - uuuuuuuuuuuuu. Vláček má konečnou, oznámila jsem mu, dál už nejede. Podívá se na mě, jestli to myslím vážně a... řev. No dobře, vlak bude mít konečnou až na konci zahrady. Takže jedeme dál, cestou nabere ještě auto. Vylezli jsme za branku, už vidí koko, takže pouštím vlak s tím, že díky kámoškám na něj zapomene. Kdepak. Konečná neplatí a zase řev.
Takže situace - matka magor táhne na šňůrce dřevěný vlak podél řeky, ve stejné ruce kelímek s ovesnýma vločkama a v druhé Lukynova ruka. Doufám, že nás nikdo neviděl.
Teda viděl - jakmile nás slepice zmerčila, tak se k nám nadšeně rozběhla a to přes několik zahrad. Dřív utíkaly a teď už si pamatují, že ten malý blonďatý klučík je pan Kokodák, co nosí žrádlo. Nasypali jsme jí, Lukyn několika rozmáchlými gesty rozházel vločky po okolí, něco si hodil i na hlavu. Za chvilku došly další slépky. Mise splněna.
Teď bych jako krok dvě viděla, že by je Lukyn mohl naučit snášet vajíčka u nás :-)

Kam dál