Srpen 2016

Boss Lukyno

26. srpna 2016 v 9:59 | Jijanka
Jak už jsem předeslala v minulém článku jako matka na RD mám neúprosného šéfa - bosse Lukyna.
Dneska mi to teda dal zase sežrat. Šli jsme na zahradu, chtěl tam jezdit s vláčkem. Po cestě narazil na kýbl s padanýma jablkama - okamžitě mi ho předal s instrukcí TAM! Tedy že ho mám jít okamžitě někam vysypat. Vzhledem k tomu, že se v něm nacházela pouze dvě jablka, řekla jsem mu, že už teda posbíráme i ta ostatní, co se pod stromem nacházela. Lukyn posbíral asi 3 kusy, zbytek jsem si musela posbírat sama. Pak jsem dle jeho instrukce šla kýbl vysypat. Nezapomněl to samozřejmě jako správný šéf zkontrolovat. Když důležitě nahlížel do kýblu, jestli je vyprázdněn, tak jsem se ho zeptala, jestli teď už je to v pořádku. Zahleděl se na mě a důrazně odpověděl: NE!
Pak jsme pokračovali tím, že se rozhodl HAM! TAM! - tedy že mu mám vydat rajčata ze skleníku, aby si na nich mohl pochutnat. Máme tam taková ta malá cherry rajčátka. Natrhala jsem mu čtyři kusy, podávala jsem mu je, samozřejmě si nemohl vzít jedno, ale vzal všechny a pak mě důrazně upozornil, že jsem opět selhala. TAM! zavelel a ukazoval důležitě na studnu, resp. na její poklop, kam mu je táta dává, aby si je mohl postupně brát.
No řeknu vám, že jsem se dnes pěkně zapotila. Dle jeho dnešního hodnocení roční prémie opravdu neočekávám. A musím říct, že je to fakt výzva pracovat 24 hodin denně 7 dní v týdnů včetně svátků za mzdu 7097 Kč.

Úklid s Lukynem

19. srpna 2016 v 12:15 | Jijanka
Přesto, že tuto činnost obvykle raději vykonávám za Lukynovy nepřítomnosti, kdy je u babičky nebo ho má manžel na zahradě či na vycházce, tak dnes jsem se rozhodla po delší době to praktikovat s ním. Důvod byl prostý, zítra bude Lukyn u babičky a já jsem už 3 týdny nachrmlaná, takže jsem si říkala, že to využiju a budu se válet s novou knížkou a nabírat síly. Protože jak ví všichni, co mají dítě a ti druzí to alespoň tuší, dítě je neúprosný šéf, kterého nezajímá, jestli máte horečku, dusíte se kašlem, nutně potřebujete smrkat a že byste nejraději leželi v posteli. Vždycky má pro vás nachystanou činnost a pokud se náhodou tváří, že vás zrovinka nepotřebuje, protože si samostatně hraje, tak ve chvíli, kdy si hodláte odpočinout, to hned vyčenichá a dá vám to sežrat.
Nejsem žádnej uklízecí maniak (i když si to o mně manželova rodina myslí), ale mám zažito, že v sobotu se dělá větší úklid zahrnující vysávání, umývání zemí a samozřejmě úklid. Je pravda, že s dítětem se míra úklidu posunula dvěma směry - jednak se zvýšila četnost vysávání a to převážně v kuchyni, kde se snažím každý den večer vysát všechny ty drobky, co stihl Lukyn umístit na zem a přitom nakrmit mravence, a na druhou stranu rozházené hračky ve všech místnostech po celé zemi překračuju s tím, že je nevidím, protože naprosto nemá smysl je několikrát denně uklízet. Já je uklizím hodinu a Lukyn je má za 5 minut všechny zpět na místě. Pravidelně je uklízím v kuchyni, kde je jejich největší počet a navíc Lukyna víc baví je rozhazovat, než když už je má rozházené a má si s nimi hrát. V dalších místnostech, pokud nehrozí nějaká návštěva nebo vyloženě nezavazejí, zůstávají do soboty, kdy je všechny uklidím.
No teď konečně k dnešku. Vzhledem k dnešní Lukynové aktivitě jsem pochopila, že větší úklid nehrozí, ale potřebovala jsem alespoň vysát, abych mohla umýt země, zatímco bude spát. To znamená uklidit všechno ze země. Zatímco jsem uklízela, Lukyn mi byl v patách. Všechno, na co jsem sáhla, hned nabylo nějaké zářivosti či co. Hned to bylo zajímavější, než cokoliv jiného. Takže já jsem uklidila kobereček do koupelny, zatímco jsem byla v kuchyni, Lukyn kobereček vytáhl do vedlejší místnosti, já uklidila v kuchyni hračky do krabice, on mi ji celou vysypal, já dala magnetky koníků na ledničku, Lukyn je sundal a odnesl si je na zem do pokojíčku apod. Při vysávání se pohyboval mezi tím, že mi zavazel nebo stál za mnou a křičel mááámooool. Ve verandě začal bušit na dveře a řvát "bááááboooo" (bábovičky). Následovalo brečeníčko, když jsem mu oznámila, že jak dovysávám, tak jde spinkat. No ale po více jak hodině se nám úspěšně podařilo dokončit úklid, Lukyn chrápe, já mám vysáto a vytřeno. Jen tak přemýšlím, že asi budu zítra místo odpočinku pro změnu umývat okna. V neděli jsou tady totiž hody a bez umytých oken budeme mít jistě černý puntík. Tak úklidu či odpočinku zdar a hezký víkend všem ;-)

Hlava rodiny

16. srpna 2016 v 13:09 | Jijanka
Manžel si myslí, že je hlava rodiny je on, já vím, že jsem to já :-) Teda myslela jsem si to, ale pár dnů zpátky jsem se začala o tento post dost obávat. Začíná to vypadat, že hlavou rodiny bude Luky.

Začalo to nevinně tím, že konečně začal používat slovo "mama". Napřed to bylo jen párkrát nesměle (o to větší moje radost), ale jak zjistil, že je to mocný nástroj, tak to hlasitě křičí co 5-10 vteřin a něčeho se dožaduje. Začne to ráno, kdy se vzbudí, řve to v kuchyni, že chce pít nebo jíst, křičí mama, abych si hrála s autíčkem, volá mama a někam chce jít, no prostě pořád. Zatímco táto vyslovuje mazlivě, tak mama fakt šíleně a důrazně řve. Prostě a jednoduše mě buzeruje.

Další mocné slovo "tam". Jdeme přes garáž vyhodit plínu do popelnice, zmerčí kočár - "mama, brmmm, brmmmm" a natahuje ruce. Takže jedeme na výlet. Kam? No přece TAM! A umí to pěkně důrazně - M vibruje a doplní to namířeným prstem. Jezdíme po dědině a Lukyn co chvíle důležitě ukazuje tam! Nechá se od táty vysadit na koně (za krk) a hned tam!
Dneska seděl u stolu, nechal si podat košíček s blbinama a důrazně mi ukazoval, kam to mám položit (přece tam!)

Oba s manželem posloucháme jako hodinky. A teď promiňte, ale mama už musí jít - tam!

Pan Kokodák

8. srpna 2016 v 13:54 | Jijanka
Jak už jsem zmínila v článku Budoucí povolání, Lukynek má v oblibě slepice. Protože žádné nevlastníme, opečovává všechny v našem okolí. V tuto chvíli má na starosti 4 hejna, na 150% se věnuje dvěma hejnům. Jedny má u sousedů, kde jim za pomoci tatínka hází trávu přes plot a další máme za zahradou.
Nejdřív to byly prostě KO-KO, pak povýšily na KO-KO-KÁ (kokodák) a teď už jim familiérně říká KO-KVÁ.
Došli jsme tak daleko, že kupujeme ovesné vločky, aby mohl ko-ko házet i jinou stravu než trávu. Dneska v kuchyni narazil na kelímek, který je podobný tomu, ve kterém vločky nosíme a hned u mě stál s ručičkou nataženou (v ní samozřejmě kelímek) a hlasitě se dožadoval KO-KVÁ. Vyrazili jsme tedy, ve verandě nabrali vločky, na dvoře zmerčil dřevěný vláček na šňůrce a zavelel: Mamá, uuuuuuuuuuuu. Jasně, mamka má jet s vlakem. Takže jsme došli s vlakem do půlky zahrady, kde jsem vlak nenápadně pustila, jenže Lukynovi během několika vteřin došlo, že neslyší, jak vlak jede. Vyčítavý pohled - uuuuuuuuuuuuu. Vláček má konečnou, oznámila jsem mu, dál už nejede. Podívá se na mě, jestli to myslím vážně a... řev. No dobře, vlak bude mít konečnou až na konci zahrady. Takže jedeme dál, cestou nabere ještě auto. Vylezli jsme za branku, už vidí koko, takže pouštím vlak s tím, že díky kámoškám na něj zapomene. Kdepak. Konečná neplatí a zase řev.
Takže situace - matka magor táhne na šňůrce dřevěný vlak podél řeky, ve stejné ruce kelímek s ovesnýma vločkama a v druhé Lukynova ruka. Doufám, že nás nikdo neviděl.
Teda viděl - jakmile nás slepice zmerčila, tak se k nám nadšeně rozběhla a to přes několik zahrad. Dřív utíkaly a teď už si pamatují, že ten malý blonďatý klučík je pan Kokodák, co nosí žrádlo. Nasypali jsme jí, Lukyn několika rozmáchlými gesty rozházel vločky po okolí, něco si hodil i na hlavu. Za chvilku došly další slépky. Mise splněna.
Teď bych jako krok dvě viděla, že by je Lukyn mohl naučit snášet vajíčka u nás :-)

Snídaně u Lukyna

2. srpna 2016 v 9:48 | Jijanka
Snídaně s batoletem je opravdový zážitek, skládá se z několika kroků:

  1. namíchat pití pro Lukyna
  2. nachystat Lukynovi buchtu k snídani na talířek a ten umístit na dostupné místo
  3. narvat Lukynovi jeden kousek hned do pusy (pokud zrovna nepije)
  4. pokusit se v co nejkratším časovém intervalu nachystat snídani pro sebe (např. Hemenex)
  5. dávám Lukynovi další sousto, protože je zaneprázdněn motorkou a nemůže si sám vzít
  6. sednu si s jídlem ke stolu
  7. Lukyn nechce buchtu, chce to, co mám na talíři já
  8. vydávám mu kus rohlíku
  9. Lukyn ochutnáním zjistí, že jsem ho ošulila
  10. Lukyn labužnicky zanoří rohlík do žloutku
  11. následně si ho rozpatlá po obličeji
  12. Lukyn vyfasuje šunku
  13. za odměnu mi na talíři přistane kůň a koza
  14. Lukyn střídavě jí šunku nebo buchtu
  15. Lukyn mi rve na nohy papuče
  16. Lukyn chce, abych s ním šla nahoru
  17. Lukyn se nenechá odbít tím, že "mamka papá"
  18. Lukyn cloume stolem a snaží se mi rozlít kafe (nejlépe na noťas, zabil by tím dvě mouchy jednou ranou)
  19. rvu mu do pusy další buchtu
  20. Lukyn stále trvá na tom, že chce jít nahoru
  21. snažím se ho rozptýlit hračkou
  22. Lukyn mi cpe auto
  23. dělám, že auto papá buchtu
  24. Lukyn si dává taky buchtu
  25. Lukyn rozčíleně hází popelářské auto na zem
  26. snažím se mu vnutit pití
  27. snažím se Lukyna přesvědčit, že by bylo fajn dát malý balonek do popelářského auta
  28. Lukyn bere velký balon a odchází s ním pryč (3 vteřiny klidu)
  29. rychle do sebe hážu zbytek snídaně
  30. konečně odcházíme hrát si nahoru

Mise splněna.