Jedna plus jeden

12. září 2016 v 18:38 | Jijanka
Přestože už má Lukyn rok a půl, stále mám občas problém uvědomit si, že už jsme regulérně jedna plus jeden - tedy batole, které moooooc dobře ví.
Dneska jsme šli na poštu a když jsme šli z ní, napadlo mě stavit se v obchodě pro sůl. Lukyna jsem zaparkovala do stínu, rychle vtrhla do obchodu, vzala sůl a ledňáka (venku vedro jako blázen). Jen co jsem vylezla z obchodu, došlo mi, že jsem udělala chybu. Zapomněla jsem na to myslící batole a že jeden plus jedna rovná se dvě, zatímco ledňák je jen jeden. "Ham, ham". Aha...
Takže rozbaluju ledňák, já vím, Lukyn ví - už je to jeho ledňák. Rychle si líznu a podám ho Lukynovi. Ten ho znalecky uchopí do ruky a labužnicky se do něj pustí. Slunko svítí, vedro, já vleču kočár a v něm spokojený Lukyn, kterýmu odpadává čokoláda a zmrzlina mu teče všude. "Dáš mámě líznout?" zeptám se. Lukyn se uvolí. Stojíme uprostřed chodníku, zavazíme, lidi nás obcházejí, ale já neuhnu - kdepak, co kdyby si to rozmyslel že?
Jedeme dál, za chvíli projíždí popeláří, Lukyn je sleduje, já sleduju Lukyna, potažmo ledňák. Popeláři zastavují u kontejneru s petkama - začíná to být napínavý, Lukyn si tiskne ledňák na hruď. Rychle mu ho beru a lížu. Popeláři odjíždějí a Lukyn začíná postrádat ledňák. Nedá se svítit, musím mu ho vrátit. Dorazíme domů, Lukyn cucá dřívko od ledňáka a je celý zralý na pračku - nejlépe opravdu i s ním. Holt si ten ledňáček uměl vychutnat - celým tělem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama