Mission (Im)possible: Dudu

18. září 2016 v 14:29 | Jijanka
Je to tady! První chvíle, kdy se Lukyn má vzdát částečně statusu miminka a tedy potažmo svého dudu. Není a nebyl závislák, měl dudlíka jen na spaní (tedy na odpo spánek a noc) a také v autě. Jenže! Najednou on ví, že je to DU-DU a tak to zkouší přes den. "Du-du", "Ma-mo, du-du". "Lukášku, neee, teď nespinkáš, dudu je jen na spinkání." Takže buď letí a chce do postýlky, jakože bude spát, aby měl dudu nebo říká: "Dudu, nenenene, má-mo" :-)
No a protože se mi to přestalo líbit, že už se ho začíná dožadovat mimo stanovené hranice, něco jsem načetla, zjistila, že jsme prošvihli správný čas, protože ideální je zbavit se dudlíka v roce, kdy je to nejjednoduší a promyslela strategii. Rozhodně jsem nechtěla dudlíka sebrat a vykládat mu, že není nebo že je velkej a už ho prostě nedostane. První strategie byla mu ho znusit - aby sám měl pocit, že ho nechce. Na internetu radili dát dudu do pepře. No fuj - zkuste si to sami. Já bych si to teda do pusy nedala a budu to cpát dítěti ne? Takže jsem si říkala, že zkusím citronovou šťávu. Dál mě napadlo, že nový dudlík mu nejede, takže bych ho mohla navázat na šňůrku, na které mívá svýho oblíbenýho vyžvejkanýho dudu a tudíž by mu hned nemuselo docvaknout, že je tam jinej obrázek, ale dudu chutná nějak divně - přeci jen je tužší, nevyžvejkanej a to mu nejede. Další rada, začít dudlík postupně stříhat, aby ztratil funkci. Kamarádka říkala, že budou dudlík dávat miminku, ale vzhledem k tomu, že my tu možnost nemáme, tak ji napadlo, že bychom mohli dudlík dát slepičkám. Manžel přišel z práce s tím, že se má zkusit s Lukynem dohodnout, že dudu odevzdá.

Realita: Manžel zkoušel Lukynovi domluvit, že půjde spát bez dudu. Lukyn chytl záchvat smíchu a tím to skončilo. Když v postýlce začal úpět, že chce dudu, tak mu ho táta samozřejmě vydal. Na řadu přicházím já - napřed zkouším Lukynovi vysvětlit, jak slepičky v noci pláčou, že jsou malinký a že by chtěly dudu a Lukynek už je velkej, má je moc rád, tak by jim mohl dudu dát. Lukyn: Ne! Všechny hovory na toto téma dopadly stejně.
Původní plán, že přivážu novýho dudu na starou šňůrku zkolaboval, protože jsem zjistila, že nový dudu má jiný tvar a to by mi Lukyn fakt nezbaštil - blbej není. Takže přichází na řadu citron. Odpolední spánek, Lukyn v postýlce - "dudu?" Namáčím dudu do citronu, dávám ho Lukynovi, ten ho strčí do pusy, zkřiví ksichtík, překvapeně dudu vytáhne, nevěřícně na něj hledí, párkrát mlaskne pusou, pak dudu znovu strčí do pusy, ulehne a do minuty spí. Hm... už myslím na postupné stříhání. Odpoledne se však naskytne poslední šance v investiční bance, tedy u slepic. Lukyn chce jít krmit, říkám, že vezmeme dudu a dáme jim ho. Lukyn se nevyjadřuje. Vezmu dudu, pro jistotu ho namočím do citronu, kdyby jim ho nevydal, ale vydal ho sobě. Dojdeme ke slepicím, dávám dudu Lukynovi - "dáš ho slepičkám?" Lukyn se napřáhne a třískne s dudu o zem. Následně se po něm vrhne, já trnu, že ten dudu vyválenej v bordelu strčí do pusy, on ho naštěstí jen zvedne a hodí ho o něco dál. Pak mrkne na druhou stranu, táta rychle přiskakuje, dudu strká do kapsy. Lukyn se otáčí, dudu nikde. Říkám: "Luky, viděl jsi to? Ta černá slepička dudu vzala a strčila si ho pod křídlo! Asi ho vezme do kurníku a tam budou s ostatníma slepičkama dudat." Lukyn to nekomentuje.
Večer občas zmíní dudu a koko. Chválím ho, jak je hodnej, že dal dudu slepičkám a že už je velkej kluk. Lukyn se sám hladí po hlavičce, že je hodnej :-)
Hodina H - Lukyn jde spát. "Dudu?" "Ale dudu jsi dal přece slepičkám." "Dudu, koko." Mění strategii: "Dá-dá." Chce pití, na flašce cumel, takže malá náhražka. Pije jak duha. Během noci pročůrá tři plíny a pyžamka. Ve čtvrt na 11 usíná u táty v posteli, táta usíná s ním, probouzí se za pár hodin do pocitu vlhka - plína nevydržela půl litru tekutiny - žádný div. Táta jde spát nahoru, Lukyn putuje do postýlky. Ve tři ráno se budí, chce dudu, pak chce tátu. Čtvrt hodiny si vykládáme, kde je dudu, kde je táta, chce pít, pro jistotu přebaluju. Budíček o půl sedmé ráno (na Lukyna poměrně brzy). Už nespí, hurá do nového dne.
Dnešní odpolední spánek - uspávání cca hoďku a půl. První půl hodinu pití a vyhazování plyšáků z postýlky (já do postýlky, on zase ven), dalších 20 minut ho přemlouvám, že má spinkat, slibuju výlet apod. Pak chce na postel, z té sleze a jde drandit na motorce. Vzdávám to, jdeme vařit a péct štrůdl. Lukyn chce po chvíli pustit vláček, sedá si do jídelní židličky, kouká na Youtube na vlaky a když se v jednu chvíli otočím, tak spokojeně spí. Ufff, doufám, že postupně se doba uspávání a potřeba pití zmenší. A ťuk ťuk, ale myslím, že jsme to zvládli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama