Rozhovory s Lukynem

12. září 2016 v 0:04 | Jijanka
Lukynek je den ode dne ukecanější. Většinou ráno začne větou "Mámo, dá-dá" - tedy vyžaduje pití. Pak mi většinou osvětlí své plány pro dnešní den, což jsou "koko" (slepičky) "ham" (nakrmit) "auto" (tohle slovo slyším za den asi 100x), "uuuuu" (vlak), "bábo" (bábovičky, případně písek). Nezapomene samozřejmě zmínit "táto", na což mu oznámím, že táta je v práci - on se pak snaží vyslovit "v práci" a rovnou se zeptá "auto" - odpovídám ne, na kole - načež slyším "kolo" nebo "táto-kolo".

Jeho první věty jsou "kde je?", "co to je?" (někdy upřesní na co se konkrétně ptá - "totototo"), "tady je!", "éro - tam!" apod.

Několik posledních dnů chodíme před příjezdem táty na něho čekat ven před dveře. Vždycky řeknu Lukymu, že jdeme čekat na tátu a on už letí ke dveřím. Otevřu, Lukyn vyběhne, usedne na první schod, důležitě se rozhlídne a už to začne:

Luky: "Kde je?"
Já: "Už určitě jede."
L: "Kolo".
J: "Jo, přijede na kole".
L: "Kde je?" a podiví se "ch ch ch"
J: "Za chvilku bude tady."
Projíždí autobus.
L: "Auto".
J: "To je autoBUS, veze lidi."
Jde soused, má delší vlasy.
L: "Teta!"
J: " To není teta, to je soused." (modlím se, aby to soused neslyšel)
L: "Kde je?"
J: "Někde se fláká."
L: "ch ch ch"
L: "É-ro!"
Já prohlížím celý nebe, abych našla letadlo velikosti špendlíku a mohla Lukynovi potvrdit, že letí éro.
J: "Máš pravdu, tam letí éro."
L: "Kde je?"
J: "Za chvilku tady určitě bude."
L: "Auto."
Já už mlčím.
L: "Auto, auto."
J: "Samý auto a táta nikde."
L: "Kde je?"
J: "Příjede brzo."
L: "Kolo!"
J: "No jo, kolo, ale táta ne."
L: "Kde je?"
Takhle to jde chvíli dokola. Až já nebo Luky zmerčíme tátu.
L: "Táto! Kolo!"
Táta: "Ahoj Luky!"
Lukyn stojí a culí se jak měsíček na hnoji :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama