Říjen 2016

Tlumočnice

17. října 2016 v 9:42 | Jijanka
Nemusím vám vůbec říkat, že matka na rodičovské dovolené zastává mnoho funkcí a povolání. Mezi jedno z nich patří role tlumočnice. I když se ti špuntíci opravdu snaží, hodně slov si říkají prostě po svém.

Výtah ze slovníku Lukyno-českého:
BOA - voda
GAGY - bagr
GAGO - vagón
AU, AU - buď kočička; bolí nebo to, co páli (trouba, oheň, topení) - rozlišovat dle situace
UA-UA - houpy, houpy (zde už se pomalu posunuje k houpa-houpa)
DÁ,DÁ - pití
TÚ - slon
TAU - trávu (dává se slepičkám, žerou ji koníci apod.)

Neděle ráno, Roman vstává na hokej, Lukyn se budí, tak mu dává pití a odchází. Za chvíli Lukyn volá: TAU, TAU! Na mikrosekundu jsem usnula, takže se s trhnutím budím. "Jo, Luky, trávu," myslím si, že vzpomíná na včerejší den, kdy nějaký zvíře žralo trávu. TAUUUUU! "Jojo, trávu". TAUUUU, MAMO! mává na mě flaškou. "Nech si to v postýlce, Lukášku." Mává a rozčiluje se, tak se pomalu sunu z postele, beru mu flašku, Lukyn vypadá spokojeně, dávám ji na nočník stolek, Lukyn nespokojeně řve. NEEEE. TAU! TAM! ukazuje do předsíně. To už mi moje rozespalá hlava fakt nebere, v předsíni je tráva? A pak blik! Vzpomenu si na včerejší noc, kdy se stále dožadoval pití, dala jsem mu jen vodu a on začal protestovat, tak jsem mu řekla, že mu udělám šťávu. "Ty chceš šťávu, Lukášku?" TAU, TAU nadšeně volá Lukyn.
Dneska ráno už mě jasně instruoval - Dá,dá,tau! Mámo! Abych mu náhodou nedala zase vodu :-)

Letiště v kuchyni

14. října 2016 v 9:37 | Jijanka
Ač se to zdá nemožné, máme v kuchyni letiště! Ne postel, ale opravdové letiště - letadlo, letištní autobus, auto se schůdky, auto s vozíkem na zavazadla a letištní hasiče. Jak se to stalo? To bylo tak...
Stále nepolepšitelní jsme v Tescu zajeli do oddělení hraček. Ani nevím, co nás k tomu vedlo, snad nějaké skryté masochistické sklony. Protože zajet s batoletem do oddělení hraček je tak trošku sebevražda. Potažmo - buďme upřímní, zajet s batoletem a tatínkem (muži jsou tak trochu stále děti že?) do oddělení hraček JE sebevražda. Takže to, co by nenapadlo chtít Lukyna, napadlo tátu.
"Podívej, mámo!" nadšeně na mě haleká zpoza obrovské hromady krabic. "Vydrž chvilku," odvětím a zkoumám police, zda se v nich nenachází poklad splňující moje představy o dokonalé hračce - rozvíjející a zároveň skladné. "To je paráda," slyším, jak nadšeně vykládá Lukynovi. Tak se jdu podívat, krabice zabírající půlku uličky Tesca, vevnitř ooooooobr nákladní auto se třemi přívěsy a na nich závodničky. "Mámo, a jenom za 500!" Lukyn do toho počítá: "Auto, auto, auto, auto, auto...." "Moc aut, Lukášku," říkám mu a ujišťuju tatínka, že to velký monstrum s hromadou aut, kterých máme doma tři pr.... doma nechci.
"Mámo, podívej," haleká na mě za chvíli. "Celý letiště a jen za 200!" - hmmm, zdá se to jako opravdu výhodný kup, letadlo doma fakt ještě nemáme, Lukyn nadšeně volá: "ééééééro!!!!"
"A aji to hraje," předvádí mi táta. "No tak jo, ale musíme mu to asi dát hned," říkám, když vidím, jak se na to Lukyn ve vozíku sápe. Do Vánoc to neschováme. "Však bude mít svátek," připomíná táta.
A tak se nám doma ocitlo letiště. Jak už jsem psala letadlo, letištní autobus, auto se schůdky, auto s vozíkem na zavazadla a letištní hasiči. Pak ještě pár malých blbostí, který jsem někam uložila. A tak se tu teď v kuchyni potácím mezi letištním provozem, tam zakopnu o autobus, když vybírám balanc, zakopnu o letadlo. Je to fakt super. A co je nejlepší? S letadlem musíme zásadně létat my. Lukyn ho spustí, ozve se zvuk startující a posléze letícího a přistávajícího letadla a už řve: "Mámo, táto!!!" a podává nám ho. Takže když zrovna nekličkuju mezi všemi těmi letištními auťáky, tak lítám po kuchyni s ééééérem. Byl to prostě kup století!